Sečteno a podtrženo: Why We Loves Dogs, Eat Pigs, and Wear Cow

18. dubna 2018 v 16:21 | MJ |  Sečteno a podtrženo

Už od malička jsem byla velký milovník zvířat. Navzdory tomu mě ale vychovali jako masožravce. Přesně tak, jak se to dodnes slučuje s myšlením mé rodiny. Postupem času mě ale čím dál tím více tížilo, jaký pokrytec ve skutečnosti jsem. Jím maso v době i společnosti, kde to není nezbytně nutné pro přežití.


Tento způsob přemýšlení se stupňoval až do momentu, kdy jsem přestala jíst maso definitivně. Ze dne na den jsem se rozhodla, že budu vegetarián. Tím jsem dodnes. Tři roky. Možná v tom hrála určitou roli i ta část mě, která má tendence vrhat se do některých věcí po hlavě s nadšením sobě vlastním. Stále poměrně pokrytecká, ale zároveň v životním období, kdy se necítím na další metu. Možná prostě jen nejsem fanoušek baseballu a možná se tu odhaluji, abych na sebe strhla pozornost militantních, ortodoxních veganů.



Co si totiž myslím je, že je nutné brát věci s nadhledem. Vegetariánství mě dostalo k mé vlastní životní filozofii, kterou už jistě vyslovil i někdo přede mnou: pokud chceme, aby nás ostatní respektovali, musíme respektovat my je. Jsem si, sakra, jistá, že spousta lidí v mém okolí ani netuší, že nejím maso. Tak mi to vyhovuje. Abych si však nasypala na svou hlavinku trochu popela, i já měla období, kdy mě ovládal pocit, že tuhle část mě musím sdílet s téměř každým. Později jsem si ale uvědomila, jak moc je to ve skutečnosti směšné. Už jste někdy viděli nějakou jinou skupinku lidí, která by měla takovou potřebu neustále někomu sdělovat své stravovací návyky? Já teda ne. I když abych nám nekřivdila, zdaleka těch chlubících není tolik, jak se může zdát. Možná byste byli překvapení, kolik lidí kolem vás ve skutečnosti nejí maso nebo jiné živočišné produkty.


Naprostá většina těch, co se pohybuje okolo mě, nejsou vegetariáni nebo vegani. Z toho důvodu se snažím (nutno podotknout, že někdy i neúspěšně) nedostávat do módu, teď vás budu vzdělávat nebo v horším případě, teď vás budu odsuzovat. V mém životě se totiž osvědčila ještě jedna věc. Pokud člověk pravdu vidět nechce, tak ji neuvidí. Je jedno o co jde (ne nutně tu mluvím jen o nejedení masa), ale každý máme tu svou, a pokud si nenabijeme pusu nebo se neotevřeme novým možnostem, veškeré dobré rady jsou jen ztrátou času.


A tak se, moji milí zlatí, podržte! I navzdory tomu, co jsem vám napsala o mé snaze udržet si střízlivý pohled, se s vámi chci podělit o myšlenku psycholožky Melanie Joy. Ta mě totiž za poslední dobu opravdu nadchla. Pokud jste militantní masožravec, pravděpodobně bude lepší, když tenhle článek rovnou zavřete. Pokud se však i přes varování rozhodnete číst dál - psychologie není exaktní věda. Teorie se od sebe mnohdy liší nebo si protiřečí. Dokonce i staroušek Freud, o kterém se tvrdí, že je jeden z největších ne-li přímo největší svého druhu, měl a má mnoho odpůrců. Při psychologii tak někdy musíte používat selský rozum. Mě se tahle teorie popsaná v knize Why We Loves Dogs, Eat Pigs, and Wear Cow líbila, co vám?


Představte si, že vám někdo podá na talíři pokrm. Vám chutná, a tak se ptáte na recept. Kuchař vám ale prozradí krutou pravdu. Je ze psa. Zhořkne vám sousto v ústech? Ale co kdyby kuchař řekl, že si dělal srandu, že je to ve skutečnosti hovězí. Budete jíst spokojeně dál?

Lidé si v hlavě během života vytváří různá schémata, a to na základě kultury, víry a dalších specifik. Zvířata v nich obvykle dělí na dvě kategorie - ta k jídlu a ta, která nejíme. U zvířat, která nejíme, se cítíme automaticky znechuceni jen samotnou představou, že bychom je měli pozřít. Staneme se emocionální. Zatímco v případě, že jíme zvíře z druhé kategorie, si obvykle daného živočicha ani nepředstavujeme. Přeskočíme emociální část procesu, tedy takzvaně znecitlivíme. Jde o přirozený obranný mechanismus.


Tyto jedince autorka pojmenovala jako karnisty a jejich "hnutí" jako karnismus (carnism). Výraz pochází z anglického výrazu pro masožravce - carnivore. Lidé nejsou pouze všežravci. Tenhle termín ostatně popisuje pouze schopnost přijímat živočišnou i rostlinou potravu z biologického hlediska, ale nezahrnuje filozofický aspekt. Lidé si ve většině civilizovaných zemí vybírají, jestli maso jíst nebo ne, proto ač všežravci, zároveň díky svému přesvědčení i karnisté. Většina zároveň netouží po tom, aby někoho trápila či dokonce zabíjela. To prokázalo i několik výzkumů s vojáky. V podstatě jdou sami proti sobě. Zavírají oči.

Zbytek knihy se věnuje zejména agitaci. Budu ráda, když si to přečtete, ale nebudu vám o tom psát. Podobné informace můžete najít kdekoliv, když budete hledat. Jen bych chtěla upozornit na to, že ne všechno, co se děje v Americe, se musí nutně dít i u nás. Základní věci samozřejmě zůstávají, ale zákony na ochranu zvířat se mohou lišit. V některých věcech jsou zejména ze strany EU přísnější. Jako příklad mohu uvést obchod se zvířaty mezi státy v rámci CITES. Ve světě se přílohy dělí pouze na tři kategorie I, II a III, zatímco v EU jsou kategorie čtyři A, B, C a D. CITES je mezinárodní úmluva, jejímž cílem je regulovat obchod s ohroženými druhy - v podstatě jde o takový boj proti pašování.

A ještě tu mám pro vás několik faktů z posledního období. Naše legislativa se čím dál tím více zlepšuje v ochraně zvířat obecně. Po přijetí zákona, který na našem území zakazuje od konce ledna 2019 fungování kožešinových farem, vznikla zároveň povinnost ohlásit na krajské veterinární správě chov více než pěti fen starších dvanácti měsíců. Otázka je, kolik lidí, kteří reálně mají množírny, zákon dodrží. Nicméně je to rozhodně krok dopředu.


S účinností k letošnímu lednu se na Slovensku přestali brát zvířata jako věc a zároveň byl prosazen zákaz některých druhů cirkusových zvířat jako je lev, tygr, slon a další. Možná bychom se mohli inspirovat. Některé druhy zvířat toto stresové prostředí opravdu snáší špatně a je rozhodně rozdíl, pokud k psím kusům vycvičíte border kolii nebo medvěda. To je ostatně další z cílů aktivistů z hnutí Svobody zvířat.

A nakonec tu mám pro vás mou vlastní myšlenku na obranu druhé strany. Proč bych asi nikdy s hrdostí nemohla nosit číslo 269? Jedna z věcí, o kterých organizace mluví je i to, že na zvíře neexistuje dostatečně velká klec. Já to chápu tak, že všechny zoologické zahrady a různé záchranné stanice, by podle této teorie měly být špatné. Pro mě osobně jde jen velmi úzké vnímání něčeho, co má ve své podstatě stejný cíl. Zoologické zahrady totiž nevznikají jen z naší touhy vidět daná zvířata, zároveň se zapojují do různých projektů na záchranu chráněných druhů. Ta pražská se například už dlouhodobě věnuje navrácení koní převalského do jejich přirozeného prostředí. Je nutné zmínit i to, že s tím, jak fungujeme, je jen otázkou času, než u některých druhů nebude jiná možnost, než je vidět v zajetí. Tak co, máte pocit, že zavíráte oči jedním či druhým směrem?

Já si myslím, že je naivní si myslet, že se jednoho krásného dne všichni stanou vegany. Vlastně jsem i toho názoru, že by to mohlo být kontraproduktivní. Pro některá hospodářská zvířata dokonce fatální, což není fakt nýbrž moje domněnka. Je ale fajn sledovat vzestupnou tendenci změn ve směru ochrany zvířat ať už z hlediska legislativy nebo u nás obyčejných lidí z davu.

Nikoho nenutím, aby přestal jíst maso. Respektuji vaše rozhodnutí každý den svého života. Jen mě tak napadá, jestli jste se alespoň někdy zamysleli nad tím, kolik masa vyhodíte do koše… Otevřeli jste někdy oči nad tím, kolik zbytečné smrti přišlo s každým kuřecím stehnem v rukou popelářů?

- MJ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | E-mail | Web | 18. dubna 2018 v 18:53 | Reagovat

Jsem opravdu ráda, že už zvířata nerozlišuji podle toho, zda "jsou k jídlu" nebo je bereme jako domácí mazlíčky. Doufám, že se díky tomuto článku lidé zamyslí. A děkuji za tip na knížku. :-)

2 Λγᴅᴇᴇ Λγᴅᴇᴇ | Web | 20. dubna 2018 v 10:32 | Reagovat

Dostala jsem se sem čistě náhodou, ale jsem za to ráda.

Nejsem vegetarián ani vegan. Ale tvoje myšlenka a názor se mi líbí.
Sama jsem se nad tímhle už kolikrát zamýšlela, ale můj problém je, že jsem nihilista, ale ne z vlastního rozhodnutí.
Ve třídě je moje spolužačka veganka. Nikdy se tím nechlubila a řekla mi i svůj důvod. Většina lidí co jedí maso se třeba zamyslí nad tím, že by mohli přestat, ale pak si řeknou: vždyť jaký smysl to bude mít. I kdybych přestal/a, tak tím nic nezlepším. Ale už jen to, že si to řekne jedinec, je něco skvělého. A když se takhle zachová víc lidí, něco se měnit začne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama